Historické rozšíření P. praelongus bylo větší, což dokládají analýzy makrozbytků v jezerních sedimentech, např. z jezera Šúr na Slovensku, jezera Jezioro v jižním Polsku nebo soustavy jezer v Grónsku. Změny v rozšíření druhu souvisely a stále souvisí s klimatickými změnami, které vedou ke změnám charakteru vodních ekosystémů, vegetačního krytu, úživnosti stanovišť a tím i konkurenčních vztahů mezi druhy na těchto stanovištích. P. praelongus zmizel z jezera v centrální části východního Grónska pravděpodobně z důvodu poklesu letních teplot a zvýšení extrémnosti teplotních rozdílů po časném a středním Holocénu, což vyvolalo změny chemismu vody. Vlastní rozšíření P. praelongus v Grónsku pravděpodobně způsobili migrující ptáci ze SZ Evropy, a to až v období po poslední době ledové (před 7000 lety).
S klimatickými změnami, zejména s rostoucími teplotami vzduchu souvisí změny fyzikálních a chemických vlastností vody, ale také změny průtoků a povodňové stavy v říčních nivách. Rostoucí extrémy v rozložení srážek v průběhu roku způsobují značnou rozkolísanost vodního sloupce v říčních nivách. Na nebezpečí odnosu rostlin P. praelongus a poškození populací v důsledku vysokých stavů vody poukazují výsledky studia vodních makrofyt na litevských řekách, ale i zkušenosti s povodněmi v ČR v roce 1997.
Prohřátý vodní sloupec je příznivější pro rozvoj mnoha organismů. S tím souvisí snižování průhlednosti vody, hromadění biomasy a zvyšování úživnosti vodního prostředí. Eutrofizace vodního prostředí je způsobena především splachy živin z okolní krajiny a znečišťováním povrchových vod. Tento trend je znám z různých částí areálu druhu, ale nejmarkantnější je na malých vodních plochách a drobných tocích v intenzivně osídlené a využívané krajině. Na pokles zastoupení vodních makrofyt v souvislosti s rostoucí eutrofizací poukazují studie ze severní Evropy. Vzhledem k tomu, že P. praelongus má širší ekologickou amplitudu a je schopný růst v oligomezotrofních, mezotrofních i eutrofních vodách, může z vysoce eutrofizovaných lokalit ustupovat a naopak se rozšířit na lokality, které byly v minulosti živinami chudé a byly osídleny oligotrofní vegetací. V této sukcesní řadě vyvolané změnami úživnosti prostředí tedy P. praelongus nahrazuje vegetaci šídlatek (Isoëtes sp.) a parožnatek (Chara sp., Nitella sp.) a naopak je nahrazován vegetací jiných širokolistých rdestů (Potamogeton lucens, P. natans, P. pusillus agg., P. pectinatus atd.) a dalších makrofyt (Nuphar lutea, Persicaria amphibia). Ústup P. praelongus z konkrétních lokalit v důsledku eutrofizace uvádějí studie z Finska, Estonska, Litvy, Polska České republiky i USA.
Významný vliv na populace P. praelongus mají další organismy, které se na lokalitách druhu šíří. Nejčastější příčinou jejich šíření je spontánní sukcese zpravidla spojená s eutrofizací a zástinem nebo výrazné změny stanovištních parametrů, které jsou příznivé pro jiné druhy organismů. Velmi silným konkurentem P. praelongus jsou vláknité řasy, zejména zástupci rodů Cladophora, Vaucheria a Oedogonium, jejichž povlaky snižují výměnu plynů a zvyšují pH na povrchu orgánů rdestu. Porostlé části rostlin odumírají a z hromadícího se organického materiálu na dně vzniká zahnívající a zapáchající bahno. Mech károvka hrotitá (Caliergonella cuspidata) ohrožuje zejména malé a mělké tůně. Prorůstá ze dna celým vodním sloupcem a přítomná vodní makrofyta z tůní vytlačuje. Během několika vegetačních sezón v tůních převládne.
Zmenšování populací P. praelongus v souvislosti s šířením druhů litorálních společenstev (rákosiny) je popisováno jak z plošně malých lokalit v ČR a Polsku, tak i z velkých jezer ve Finsku, Estonsku a Litvě. Šířící se druhy rákosin zmenšují plochu otevřené vodní hladiny, způsobují zástin a také se podílejí na rychlejším zazemňování vodní plochy. Rákosiny tvořené skřípincem jezerním (Schoenoplectus lacustris) jsou pro vodní makrofyta příznivější než souvislé porosty rákosu obecného (Phragmites australis) a orobince (Typha sp.). Nezanedbatelný je též vliv invazivních organismů, které se na nových lokalitách nekontrolovaně šíří. Z jezera Bear v kraji Manistee v Michiganu je popisováno šíření a negativní působení evropského druhu Myriophyllum spicatum na populace vodních makrofyt včetně P. praelongus.
Stále častěji se jako limitující faktor pro růst P. praelongus a dalších vodních makrofyt uvádí vliv živočichů. Jedná se zejména o nevhodně vysazovaného kapra, který ryje ve dně a snižuje průhlednost vody, a dále o vysazované býložravé ryby (zejména amura bílého – Ctenopharyngodon idella), které decimují populace vodních rostlin intenzivním okusem. Dále je uváděn negativní vliv ondatry pižmové (Ondatra zibethica) na P. praelongus z amerického jezera Clear Lake a polodivokých kachen (kříženci uměle vysazovaných a původních populací kachny divoké - Anas platyrhynchos) na českých lokalitách.
Z hlediska změn krajiny se na ústupu P. praelongus nejvíce podílejí regulace vodních toků a jejich niv, nevhodné úpravy břehů a břehových porostů, rybolov na místech konkrétního výskytu druhu, chov kachen v rámci mysliveckých revírů. V ČR v posledních letech vzrůstá bezohledný přístup lidí, provádějících terénní úpravy na lokalitách druhu a ignorujících jeho ochranné podmínky.
Copyright © 2024 Rdest dlouholistý | všechna práva vyhrazena
Design vision - tvorba webových stránek